UK aneb cesta na HAVAJ a ještě dál
Napsal: stř 13. kvě 2009 23:06:40
Měl jsem tu čest a byl jsem pozván od Valašských kolegů Totra a Jaryna na výlet na zakarpatskou UK termín konání 8-11.5 . Osmého v pátek jsme vyrazili časně a Slovensko jsme přefrčeli cca za 8 hod. Slovenské Štátné hranice jsme projeli celkem vklidu až na malé detaily jako zapisováni množství paliva v nádrži asi abychom nepašovali zpět benzín 
zato u soudruhů to bylo veselé... Nejdřív nám v jakési budce opsal SPZ na papírek a stím nás poslal dále kde jsme zjistili že nám měl dát i imigrační kartičky tak zase zpět a hurá na hlavní celnici.. Natvrdo se nás optali, že za 20 eur můžeme bez vyplňování pokračovat dále to jsme jako protikorupční komando zavrhli... než jsme však začali s vyplňováním vyžádal si komplet doklady pasy zelené karty a ejhle zde byl zádrhel jedna zelená mrcha byla prošlá... Za podmáznutí teď už ale navýšené o dalších 30 eur bychom mohli pokračovat dále ale strach z dalších kontrol nám zavelel otočit stroje zpět. Následovala další kontrola VINEK a objemu v nádržích a zdlouhavý rozhovor s jedním z celníků který se zakoukal do starého XT600 které sedlal KENY..
Nedá se nic dělat trip pokračoval po východním Slovensku...
Cíl číslo jedna byl Vihorlat kde na doporučení celníka je jakési morské oko kde můžeme vklidu přespat a že tam nikdo nechodí a nemusíme se ničeho obávat. po příjezdu na parkoviště bylo všude lidí jak mraku a po dalším vyzvídání jsme zjistili že je to přírodní rezervace číslo 1 tak jsme po delším mudrování našli super útočiště vedle příjezdové cesty k oku. ze silnice báječne chráněné
Po rozbití tábora jsme se jali koštování kdo má lepší pálenku, já jsem byl jen nestranný ochutnávač bez vlastního výrobku..
Den druhý jsme si vytyčili za cíl zhlédnout památku padlých hrdinů v Dukelském průsmyku což se nám nepovedlo díky ranní offroad projíždce po vihorlatských cestičkách
a následném přesunu směr medzilaborce navštívit sochu Andyho Warhola.
Přesun byl okořeněný travnatými výjezdy a sjezdy. A teď konečně hurá na HAVAJ.. 
: Nocleh jsme našli na břehu Domašské přehrady kde ještě nezačala sezóna a mohlo se volně tábořit. Pro dřevo jsme museli dojet a tak jsme využily naše multifunkční stroje XTtraktůrky.
Proběhla nezbytná hygiena a honem opékat buřty. Než jsme je však stačily vytáhnout a napíchnout byly jsme pozvaný k místnímu chatařovi na štamprlu a já dostal i večeři , Slovo dalo slovo a trošku se i pilo
a tak ráno bylo nepatrně poznamenané mlhovinou nejen na mozcích..
Dne 10.5 jsme si na laďáky přísahaly že opravdu navštívíme dukelský průsmyk.. Cestu jsme si zpříjemnili na doporučení Michala (chataře) pěknou bahnitou cestou kolem přehrady a následným výjezdem místní sjezdovky
a dál přes další dva vrcholky až do dalšího údolí na hlavní cestu směr Svidník a Dukla.
Kenymu se splnil jeho sen, srdíčko mělo klid.
Vyrazili jsme směr Bardějov a při průjezdu Zborovem jsme zahlédli na kopci zříceninu a po optání nám byla dopurečena turistická cesta po které jsme vyjeli až do srdce hradu. Totr s Kenym podrobili hrad dalšímu zkoumání a já s Jarynem jsme se vydali do Bardějova pro kapku kvašeného moku. Noc na zřícenině neměla chybu Kenymu se splnil další sen .
Poslední den. Cestou dolů z hradu jsme zažili pravý vzrůšo, cesta byla krásně namoklá a nejenom Keny, který jediný měl silniční pneu měl sevřenou řiť.. Vraceli jsme se podél polských hranic přes Spišskou starou ves, kde jsme neodolali cestičce vedoucí kamsi nahoru do ztracena. Řádně jsme ji prozkoumali.. Totr nám ukázal jak umí skákat šipky přímo za jízdy odnesl to blastr.
Chtěli jsme ještě jet druhou stranu Tater přes Polsko, ale nad Tatrou se blýskalo tak jsme zahájili úprk směr Poprad a rychle po dálnici pryč. V Rožomberoku se Kenymu splnilo třetí přání a dali jsme si oběd v restauraci.. A kvapem domů.. Kousek před hranicemi nás zkropil déšť s kroupami a s mokrými pytli jsme si to srali k domovu.
Zůstal jsem u Totrů ještě dva dny. Poslední večer jsme zakončili grilovačkou v Totrtech dílně a pochutnávali si na Jarynově srnčim a valašských klobáskach, tuto lahodu jsme dováděli k dokonalosti prací na motorce … Po dlouhém mudrování jsme dospěli k závěru, že bylo fajn že jsem měl neplatnou Z kartu . Aspoň máme motivaci vydat se na UK teď už na ostro …
BTW: Chtěl bych nejen poděkovat Tomovi a Jarynovi za super servis a nekonečné bolení břicha ale také Totr manželce Renče za parádni pohostinnost a rodinnou atmosféru díky TATO….
zato u soudruhů to bylo veselé... Nejdřív nám v jakési budce opsal SPZ na papírek a stím nás poslal dále kde jsme zjistili že nám měl dát i imigrační kartičky tak zase zpět a hurá na hlavní celnici.. Natvrdo se nás optali, že za 20 eur můžeme bez vyplňování pokračovat dále to jsme jako protikorupční komando zavrhli... než jsme však začali s vyplňováním vyžádal si komplet doklady pasy zelené karty a ejhle zde byl zádrhel jedna zelená mrcha byla prošlá... Za podmáznutí teď už ale navýšené o dalších 30 eur bychom mohli pokračovat dále ale strach z dalších kontrol nám zavelel otočit stroje zpět. Následovala další kontrola VINEK a objemu v nádržích a zdlouhavý rozhovor s jedním z celníků který se zakoukal do starého XT600 které sedlal KENY..Nedá se nic dělat trip pokračoval po východním Slovensku...
Cíl číslo jedna byl Vihorlat kde na doporučení celníka je jakési morské oko kde můžeme vklidu přespat a že tam nikdo nechodí a nemusíme se ničeho obávat. po příjezdu na parkoviště bylo všude lidí jak mraku a po dalším vyzvídání jsme zjistili že je to přírodní rezervace číslo 1 tak jsme po delším mudrování našli super útočiště vedle příjezdové cesty k oku. ze silnice báječne chráněné
Po rozbití tábora jsme se jali koštování kdo má lepší pálenku, já jsem byl jen nestranný ochutnávač bez vlastního výrobku..
Zůstal jsem u Totrů ještě dva dny. Poslední večer jsme zakončili grilovačkou v Totrtech dílně a pochutnávali si na Jarynově srnčim a valašských klobáskach, tuto lahodu jsme dováděli k dokonalosti prací na motorce … Po dlouhém mudrování jsme dospěli k závěru, že bylo fajn že jsem měl neplatnou Z kartu . Aspoň máme motivaci vydat se na UK teď už na ostro …
BTW: Chtěl bych nejen poděkovat Tomovi a Jarynovi za super servis a nekonečné bolení břicha ale také Totr manželce Renče za parádni pohostinnost a rodinnou atmosféru díky TATO….
závidim 
toz dodam dodam 